Kdykoliv projde kolem, rád se na něj podívám, opravdu nerad okolo něj chodím bez zastávky.

Tolikrát jsem kolem něj v životě prošel a tolikrát ještě projdu. Jednou jsem slyšel, že tenhle hostinec navštívil i Franz Kafka. Kolem poledne se k němu vydávám. Nejraději mám jeho předzahrádku, je to skvělé místo, kde můžete sledovat spěch velkoměsta. Sedím si tu a popíjím své oblíbené pivo. Je to krásný den. Venku je rušno, ale já si to tu užívám, pozoruju cvrkot ulice a přeplněnou tramvaj, která se sem tlačí z obou stran.

V 19. století zde žili lidé, kteří pracovali na Vltavě. Tenkrát se tady jelo dřevo do Prahy. Na počátku 20. století postavil známý pražský architekt Josef Fanta na místě starého domku restauraci. Jídelníček hostince Na Výtoni je krátký a stručný. Vybírat můžete ze čtyř hlavních jídel, což je docela fér, protože většina restaurací jich má deset i víc a člověk potom neví, co si má dát.

Hostinec Na Výtoni je jedním z nejstarších hostinců v Praze, první zmínky o něm pocházejí z roku 1544. Kromě Kafky ho navštěvovali i další spisovatelé jako Milan Kundera, Václav Havel nebo Bohumil Hrabal.

Já už tu do sebe hodil pár piv a jsem příjemně unavený. Vypadám trochu jako Al Capone, ale to mi nevadí a ani někomu jinému, protože tu není jediný člověk, který už má trochu upito.

Když se sem tak dívám, myslím na to, jak se tady lidé bavili dřív. Jak si tady povídali, tancovali, jedli, pili a zpívali. Všichni se tu cítili skvěle. Vždycky, když sem přijdu, mám ten samý pocit. Tady je něco kouzelného, co vás přitahuje. Může se vám to líbit nebo ne, ale nemůžete tomu odolat.

Hostinec Na Výtoni je místo, které vás nenechá odejít.