„Adéla ještě nevečeřela

Kdybyste se mě zeptali na moji nejoblíbenější českou pohádku, ani na chvíli bych neváhala a odpověděla: „Adéla ještě nevečeřela.“ Pohádka z pera Josefa Václava Sládka, která už přes sto let nepřestává fascinovat malé i velké diváky.

Vzpomínám si, jak jsem ji jako malá holka zbožňovala. Bavila mě především Adéla, která byla tak statečná a chytrá. Nezalekla se žádné překážky a vždycky si poradila se všemi úklady macechy. No a král? Ten byl prostě úžasný! Tolik ženskosti a elegance v sobě skrýval.

Když jsem byla starší, začala jsem si všímat i hlubšího poselství pohádky. Uvědomila jsem si, že Adéla je vlastně archetypem silné a nezávislé ženy, která se nebojí jít za svým štěstím. A že král představuje ideál muže, který je laskavý, chápavý a podporující.

Pohádka nás učí, že i když se nám do cesty postaví překážky, neměli bychom se vzdávat, ale měli bychom bojovat za své sny. A že i když můžeme být někdy osamělí, vždycky se najde někdo, kdo nás bude mít rád a bude nám oporou.

No a ta scéna, kdy Adéla konečně dostane, po čem touží? Kdy si vezme krále a oni spolu žijí šťastně až do smrti? To je prostě snová podívaná, která mi vždycky vykouzlí úsměv na tváři.

Víte, co mě na tom všem nejvíc fascinovalo? Že i když je „Adéla ještě nevečeřela“ pohádka pro děti, může oslovit i dospělé. Ukazuje nám totiž nadčasová témata, která jsou aktuální i v dnešní době. Třeba to, že bychom měli věřit sami sobě, že bychom neměli poslouchat tlachání druhých a že bychom měli vždycky bojovat za své sny.

Takže až budete mít chuť na dobrou pohádku, která vás nejen pobaví, ale také přiměje k zamyšlení, sáhněte po „Adéle ještě nevečeřela“. A věřte mi, že nebudete litovat.